Experiment profesora A. M. Stěpanovova

Alexandr Štěpánov udělal jednou takový pokus. Vzal normální destilovanou vodu, nalil ji do nádoby a postavil na čelo člověka. Ta voda měla do sebe zapsat jemně-energetické informace člověka, protože voda má velkou schopnost přijímat informace. Potom udělal kapalinovou chromatografii té vody a získal příslušný graf, který se značně lišil od grafu vody obyčejné, nenabité biopolickými informacemi člověka. Potom postavil nádobu s vodou na stejné místo na fotografii toho člověka. Když provedl chromatografii i této vody, jeho údiv neměl hranic, graf vody, přiložené na fotografii, byl identický s grafem

vody, exponované přímo na člověku. Tento experiment mnohokrát opakoval a pokaždé dostal tentýž výsledek. Z toho dospěl profesor Štěpánov k závěru, že biopole člověka má schopnost přenášet informace na jiné objekty, konkrétně na fotografii. Použil dokonce termín jemnohmotné fotografování, pod kterým můžeme chápat přenos části informací duše člověka na fotografii."

„Pochopil jsem, proč se nesmi darovat fotografie nepřatelům,"

„Po nějake době," pokračoval jsem, „jeden z lidi, kteři prochazeli timto experimentem, nešťastnou nahodou zemřel. Profesor Štěpanov vzal jeho fotografii a opět provedl vyzkum vody, exponovane na teto fotce. A vite, co se stalo? Fotografie reagovala na smrt sveho ,pana‘, chromatograficky graf byl uplně jiny."