Stroj dávných předků

Přistoupili jsme k té ,abrakadabře‘ podobné rakovi a já se ho zeptal: „Kirame, co je to? Nevím proč, ale připadá mi, že tento monument je hodně důležitý. Je postaven na takovém viditelném místě, na takovém podstavci ...“ „Máte pravdu, sir! Je to velmi důležitý monument." „Co je to? ' „Je to stroj pradávných předků." „Je to stavební stroj." „Jaký?" „Stavební." „A co s jeho pomocí stavěli?" „Hory." „Co?" „Hory. Tak se píše v tibetských textech. Píše se tam, že ten stroj létal i obrušoval hory, dodával jim tvar." Na okamžik jsem zmlkl a hned jsem pochopil, že pod slovem ,hory‘ se nejspíš mínily pradávné monumenty (např. hora Kailás), které byly vytvářeny z hor obrušováním a rekonstrukcí. „Jak tento stroj obrušoval hory? Štípal je jako kleštěmi?" „Ne, ne," v očích Kirama se zablýsklo. „To nejsou kleště. Hory obrušovala neviditelná energie, vycházející z toho místa, kde se kleště sbližují. Z místa, kam přilétal tento stroj, vylétaly kameny a prach. Ten stroj dělal to, na co člověk pomyslel. Mohl vejít do podzemí a hloubit tunel, mohl klouzat po svahu a dělat brázdu a mnoho jiného." „Jaká energie ho uváděla do chodu?" „Energie myšlenky člověka." „To znamená, že psychická energie?" „Ano." „A jak?" „V textech se píše, že myšlenka člověka se zkoncentrovala uvnitř stroje a uváděla ho do chodu. Kam člověk pohlédl a kam ho chtěl nasměrovat, tam stroj odletěl a vykonal vše, co se člověku zachtělo. Když člověk propadal únavě, stroj se k němu vracel.“